Inflace a protiinflační politika

Inflace a její měření. Stupně inflace podle její závaznosti. Důsledky a náklady inflace. Vyrovnaná a anticipovaná inflace. Inflace tazená poptávkou, inflace tlačená náklady. Phillipsova křivka, setrvačná inflace. Moznosti protiinflační politiky.

Inflace a její měření

Míra inflace je definována jako míra změny cenové hladiny. K inflaci dochází, roste-li celková cenová hladina.

Cenová hladina představuje průměrnou úroveň cen určitého souboru statků v bězném období ve srovnání s cenami určitého vybraného základního období.

Vývoj cenové hladiny - pouzívá se tempo jejich růstu. Jde o tempo růstu cenové hladiny = míru inflace

Nejčastěji pouzívanými indexy k vyjádření vseobecné cenové hladiny jsou:

index spotřebitelských cen

index cen výrobců

deflátor HDP (HNP)

Index spotřebitelských cen (CPI) - cenová hladina vyjádřena jako průměrná úroveň cen souboru (kose) spotřebních výrobků a sluzeb, spotřebovaných průměrnou domácností. Kazdý reprezentant má v uvedeném kosi svou váhu, určenou podílem výdajů na daný statek. Jsou zde problémy, ze časem se faktické výdaje domácností odchylují od vah pouzitých v indexu - můze dojít ke skryté inflaci.

Index cen výrobců (PPI) - bývá specifikován pro různá odvětví a obory, jako index cen průmyslových výrobců. Kose obsahují příslusné výrobky a sluzby (suroviny, polotovary). Pracuje stejně jako CPI s fixními vahami a to dle struktury trzeb. Vseobecně se uznává, ze vývoj PPI signalizuje nadcházející změny v CPI.

Deflátor HDP (HNP) - kosem jsou v tomto případě vsechny statky, obsazené v daném ukazateli produktu a vahami je podíl daného statku v produktu.

Rozdíl mezi CPI a deflátorem HDP spočívá:

v deflátoru HDP je zahrnuta mnohem sirsí skupina statků

kos statků v deflátoru HDP se kazdý rok mění, CPI je stejný

CPI zahrnuje i ceny importovaných statků, kdezto deflátor jen ceny statků vyráběných v dané ekonomice

Dochází-li ve zkoumaném období k poklesu cenové hladiny, jde o deflaci. Deflace je vzácným jevem. Častějsí je pokles (decelerace) míry inflace, klesající procentní přírůstky cenové hladiny = dezinflace.

Nevyrovnaná inflace - ceny jednotlivých statků rostou rozdílným tempem (dochází ke změně cenových relací) x vyrovnaná inflace kdy rostou stejně.

Stupně inflace podle její závaznosti

Tři stupně podle závaznosti inflace: mírná, pádivá, hyperinflace

Mírná inflace (plízivá) - rostou ceny pomalu. Ceny jsou relativně stabilní, lidé důvěřují penězům. Míra inflace je řádově jednociferná.

Pádivá inflace (cválající) - Ceny rostou dvou či trojcifernými tempy (20,100,200 %).Jestlize se pádivá inflace plně rozvine, vznikají vázné hospodářské poruchy. Finanční trhy odumírají. Lidé hromadí statky.

Hyperinflace - extrémní případ. Tempo růstu cen je obrovské (Německo 1920-1923). Neustále se tisknou peníze.

dalsí členění:

Zjevná inflace - pokud je ekonomická nerovnováha spojena s růstem cenové hladiny

Potlačená (blokovaná) inflace - státní orgány se snazí brzdit inflaci. Nejsou schopny odstranit příčiny.

Skrytá inflace - kdyz cenové indexy nevykazují skutečný růst cenové hladiny, nebo kdyz má velký podíl stínová ekonomika.

Důsledky a náklady inflace

Lze vymezit v následujících směrech:

Vliv inflace na reálné důchody a bohatství

za předpokladu, ze cenová hladina a příslusný nominální důchod rostou rozdílným tempem. Bude-li inflace nevyrovnaná, reálné mzdy a jejich podíl na reálném HDP poklesnou. Inflace pak povede k přerozdělení reálných mezd ve prospěch jiných důchodů.

jev taxflace, neboli jev fiskální brzdy - efekt spojení inflace a zdanění. S růstem nominálních mezd, který je spojen s růstem cenové hladiny se příjemci mezd dostávají do vyssí důchodové skupiny s vyssí mírou zdanění (progresivní daně). Rostou-li reálné mzdy pomalu, klesá reálný disponibilní důchod domácností. Proti tomuto účinku se zavádí odečitatelné polozky od základu daně.

Zvlástní pozornost je věnována transferovým platbám - kazdoroční indexace. Inflace dále také postihuje důchody vlastnické jako úroky z úspor.

2. Inflace zatězuje ekonomické subjekty dodatečnými náklady

náklady spojené s řízením struktury aktiv - snazí se minimalizovat drzbu peněz a vhodně investovat

náklady spojené se změnou ceníků, seřizování prodejních automatů, apod.

3. Vliv inflace na ekonomickou aktivitu

Inflace vytváří nejisté prostředí pro ekonomickou aktivitu. Pracovníci i podnikatelé tím mohou být destimulováni od své aktivity a také od tvorby úspor. Inflace tak můze vést k posílení spotřebních výdajů na úkor úspor (jde spíse o dopady vysoké míry inflace, při nízké míře naopak se úspory mohou zvysovat).

Inflace vnásí nejistotu do investičních plánů, podněcuje spekulace a překupnictví oproti dlouhodobým investičním plánům.

Vyrovnaná a anticipovaná inflace

Vyrovnaná inflace - znamená, ze růst cenové hladiny postihuje vsechny ceny stejně

Anticipovaná inflace - znamená, ze průběh inflace je rovnoměrný (nejsou náhlé výkyvy, lze předpokládat)

Vyrovnaná i plně anticipovaná inflace slouzí jako teoretický model, kdy veskeré ceny rostou kazdý rok stejně. Nikdo není cenovými změnami překvapen. Potraviny, mzdy, renty - vsechno roste kazdý rok o stejné procento, úrokové sazby jsou takové, jako by byly ceny stabilní.

Inflace tazená poptávkou, inflace tlačená náklady

Inflace tazená poptávkou (poptávková inflace)

Je způsobena pozitivními poptávkovými soky, pokud se současně odpovídajícím tempem nezvysuje potencionální reálný produkt, nebo neklesají ceny vstupů.

Agregátní poptávka zde protíná nabídku ve výchozím rovnovázném bodě E0. V této situaci se zvýsí agregátní poptávka. Bod rovnováhy se přesune do E1. Reálný produkt se téměř nezmění, zvýsí se zejména cenová hladina. Inflace je tazena poptávkou.

Graf 1: Poptávková inflace

P A AS

E1

AD´

E0

AD

Y

K poptávkové inflaci (demand - pull inflation) můze dojí, pokud se skutečný produkt blízí svou velikostí produktu potencionálnímu. Moznost poptávkové inflace se promění ve skutečnost, kdyz dále pokračuje růst agregátní poptávky a odpovídajícím způsobem neroste potencionální produkt.

Některé příčiny:

Nadměrné investiční výdaje mohou vyvolat růst agregátní poptávky

Pokud růst nominálních mezd převýsí růst produktivity - při skutečném produktu, který odpovídá potencionálnímu

Stát prosadí levný úvěr. Zvýsí tak spotřební a investiční výdaje

Snízení daní zvysuje poptávku a vytváří moznost projevit poptávkovou inflaci

Zvýsení státních výdajů můze být větsí nez růst nabídky

Inflace tlačená náklady (nákladová inflace - cost push inflation, nabídková inflace)

Je nejběznějsí případ inflace způsobené negativním nabídkovým sokem, pokud se odpovídajícím tempem nesnizuje agregátní poptávka. Dojde, kdyz skutečný produkt je nizsí nez potencionální. Důvodem je zvýsení nákladů, které se projeví jako posun křivky agregátní nabídky nahoru.

Graf 2: nabídková inflace

P A AS´

AS

P1 E1

E0

P0 AD

Y1 Y0 Y

Některé příčiny:

Nedokonalá konkurence - firmy mají vliv na trzní ceny (monopol, oligopol)

Mzdy - odbory prosazují zvysování mezd to se odrazuje v celkových nákladech

Politické události - mohou vyvolat zdrazení některých dovázených surovin

Zvýsení nákladů tím, ze je nutno přejít na méně kvalitní zdroje surovin nebo energií.

Phillipsova křivka, setrvačná inflace

Phillipsova křivka - substituční teorie inflace. Vztah inflace (cenové hladiny) a nezaměstnanosti.

Koncem padesátých a začátkem sedesátých let se radiálně změnil způsob, jakým ekonomové analyzovali inflaci. Phillipsova křivka vzesla z průkopnické studie ekonoma A. W. Phililipse z Nového Zélandu. Studoval údaje o nezaměstnanosti a nominálních mzdách ve Spojeném království za více nez sto let.

Krátkodobá Phillipsova křivka - předpokládá, ze se nemění setrvačná míra inflace. Pokud zůstává setrvačná inflace stabilní, vyjadřuje Philipsova křivka zaměnitelnost mezi inflací a nezaměstnaností

Graf 3: Krátkodobá Phillipsova křivka

cenová infl. roční vzestup mezd

Philipsova křivka

míra nezaměstnanosti

Posun krátkodobé Phillipsovy křivky - Zvýsí-li se setrvačná míra inflace, posune se krátkodobá Phillipsova křivka vzhůru. Při poklesu setrvané inflace se křivka posune dolů.

Dlouhodobá Phillipsova křivka

Graf 4: Dlouhodobá Phillipsova křivka

míra infl. un

C

D

B

A

míra nezaměstnanosti

v bodě A je míra nezam. na přirozené úrovni. Skutečná i setrvačná míra inflace jsou stabilní.

expanzivní politikou snízíme míru nezam. pod její přirozenou míru za cenu zvýsení míry skutečné inflace. Posune se tedy po krátkodobé křivce z A do B.

Zvýsení skutečné míry inf. vyvolá růst setrvačné inflace. Dojde k posunu křivky vzhůru.

Pokud by stát udrzoval nezam. pod přirozenou mírou, křivka by se neustále posunovala vzhůru a inflace by se zrychlovala.

Po určité době musí vláda přejít k restriktivní politice. Nezaměstnanost se vrátí ke své přirozené míře, avsak při vyssí inflaci z C do D

Závěry Phillipsovy křivky

a)       snaha vlády udrzovat nezaměstnanost pod její přirozenou mírou vyvolá zrychlující se inflaci

b)       zrychlující se inflace nakonec donutí vládu rezignovat na tento cíl a nezam. vrátí na přirozenou míru, avsak při vyssí míře inflace.

c)       snízit setrvačnou inflaci můze vláda zvýsením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru

Nejlepsí stabilizační politikou vlády je udrzování míry nezaměstnanosti na její přirozené míře při nízké úrovni setrvačné inflace.

Vláda můze snízit míru setrvané inflace za cenu :

Dočasného zvýsení nezaměstnanosti nad její přirozenou míru - skutečný produkt je nizsí nez potencionální. Ztráta produktu představuje náklady snízení míry inflace - náklady disinflace.

Stát můze snízit míru setrvačné inflace důchodovou politikou. Působí na firmy a odbory, aby dobrovolně nebo na základě donucení omezily tempo růstu cen a mezd. Dopad je ze pruznost cen a mezd je narusena, trh neposkytuje zcela správné informace, kam je nejvhodnějsí alokovat výrobní faktory, efektivnost ekonomiky se snizuje.

Setrvačná inflace (očekávaná)

Znamená, ze inflace má tendenci setrvávat na původní úrovni, dokud není vystavena ekonomickým otřesům.

míra inflace je setrvaná, promítá se do smluv a neformálních dohod.

Moznosti protiinflační politiky

Lze rozdělit do základních třech přístupů:

Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku

Vhodné volit takový charakter měnové, fiskální, obchodní a kursové politiky, který nestimuluje růst agregátní poptávky při plné zaměstnanosti, případně na restriktivní charakter těchto politik který by působil proti růstu agregátní poptávky (zabránit posuvu křivky agregátní poptávky doprava nahoru při tzv. plné zaměstnanosti)

Působit na snizování inflačních očekávání. To je mozné uskutečnit omezením měnové akomodace. Důsledkem vsak bude cyklická nezaměstnanost a vznik mezery produktu (aktuálního a potencionálního)

Důchodová politika

Dalsí metodou je omezit růst nominálních mzdových sazeb (je-li tento vyssí nez růst produktivity).Pouzívá různé formy:

zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády

limity růstu mezd (někdy se paradoxně tyto limity stávají nástrojem růstu mezd)

Dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení.

Dále je mozná regulace cen statků (obvykle jen na některých dílčích trzích)

Výhodami zde je snízení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu.

Nevýhodami:regulace mezd a cen potlačuje informace o vývoji poptávky a nabídky a omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů, spočívají-li příčiny inflace v nadměrné poptávce, je důchodovou politikou inflace pouze potlačena (oddálena).

Monetární politikou - zabezpečením stabilní cenové hladiny v podobě monetaristického měnového pravidla

Makroekonomie - Helísek, str 127-144

Makroekonomie - Rusmichová, str. 82-87

Ekonomie - Samuelson, str. 305-319, 324-340