Documente online.
Zona de administrare documente. Fisierele tale
Am uitat parola x Creaza cont nou
 HomeExploreaza
upload
Upload




Konfigurace Biosu

Ceha slovaca


ALTE DOCUMENTE

ZAZAKARPATSKÁ UKRAJINA 23.srpna az 1.září 2006
Zlato
Magnetické pole
Hop trop
Amerika
I prostou výměnou disket a CD s programy mezi přáteli a známými porusujete zákon !
Harryho nejhorsí narozeniny
Návykové látky a léčba látkové závislosti

Konfigurace Biosu



K čemu to je

I kdyz bývá počítač nastaven přímo od výrobce je dobré vědět jak a kde toto nastavení měnit. A obzvlás v okamziku kdy PC zatvrzele odmítá nastartovat, jednotlivé komponenty přestanou pracovat spolehlivě nebo je-li třeba rozsířit počítač o dalsí části. V tom to okamziku je třeba vzít nevědomí přítomnost programu SETUP pro nastavení počítače. Z výroby bývá větsina počítačů vselijak. kdo v takovém případě nasadí ty správné páky, můze ze systému jestě vyzdímat trochu výkonu navíc.

Krásný příklad toho, jak osudový účinek mohou mít nastavení systému BIOS, předvádí instalace systému Windows 95. pokud se instalace opakovaně hroutí bez jakéhokoliv zjevného důvodu, hledáme zpočátku chybu téměř vzdy úplně někde jinde. A při 121c219b tom příčinou vseho trápení bývá ochrana proti virům, aktivovaná v nastavení systému BIOS. Proto se vzdy vyplatí podrobněji se seznámit se vsemi potřebnými funkcemi.

BIOS obsahuje program SETUP pro nastavení systému BIOS, je to malý program, který je součástí systému BIOS a pomocí něho pak lze sytém konfigurovat. Tímto způsobem počítači sdělujeme, jaký je jeho vlastně obsah. Jsou zde také ulozený i tak triviální informace, jako je například datum čas. Čertovo kopýtko tkví v tom , ze v principu je kazdý druh základní desky vybaven vlastní variantou systému BIOS, která je speciálně vyvinuta pro tuto desku. Proto se není co divit, jestlize ve vasem setupu pro nastavení systému BIOS některé hodnoty, zde popisované, nevyskytují, nebo se nacházejí na jiném místě a pod odlisným označením.

Na počítačích se setkáváme s programy SETUP pro nastavení počítačů od následujících výrobců: American Megatrends (AMI) Award nebo Phoenix. Velmi snadno zjistíte, který se pouzívá ve vasem počítači. Při kazdém startu počítače se tento program ohlásí krátkou správou na obrazovce, která říká jak se do programu Setup dostat. Jakkoliv je volání programu odlisné, po jeho spustění zavládne větsinou jednota. Větsina zástupců systému BIOS obvykle nabízí standardní nastavení CMOS a rozsířené nastavení.

Standardní nastavení CMOS

V této nabídce programu se vzdy nachází základní informace o datu, času a dále o počtu a typu disketových mechanik a disků. konfigurace pracovní paměti uz dávno nezpůsobuje problémy. Pokud obsadíme desku větsí kapacitou RAM, vsechny moderní desky automaticky poznají její přírůstek. Udané hodnoty vzdy proto odpovídají nenovějsímu stavu.

Zcela jinak se program chová při zadávaní údajů o pouzitém disku, jez jsou rovněz uvedeny ve standardním nastavením CMOS. Zde do značné míry zálezí na tom jaký disk a jaký řadič pouzíváme. U disků IDE a EIDE se vsak zadávají o počtu cylindrů, záznamových hlaviček, klidové poloze hlaviček a počtu sektorů, které disk obsahuje. výjimkou jsou disky SCSI, které se ovládají pomocí systému BIOS řidiče SCSI. Tato nastavení disků se obvykle měnit nebude. V případě spatného startu počítače je toto první podezřelé místo kde se nachází chyba. Systém musíme nově nakonfigurovat i v případě, ze vyměňujeme nebo přidáváme disk IDE.

U starsích počítačů musí uzivatel zadat osobně. Dnes je tato náročná procedura zbytečná. Moderní externí paměti EIDE a některé disky IDE lze přihlásit automaticky. Vlastní procedura pak probíhá následovně. V programu SETUP se vybereme funkci IDE HDD Auto Detection. Krátce poté se objeví výběrových kritérií, jakým způsobem se má oslovovat externí pamě. Základním předpokladem je, ze pomocný program disk poznal. Vlastníci disků EIDE jsou na tom lépe, protoze ty se rozpoznají vzdy. Pokud program disk nepoznal, je třeba hodnoty nastavit ručně.

Jestlize disk byl identifikován, je třeba zadat velice důlezité hodnoty. Ve větsině případu jsou k dispozici na výběr tři různé rezimy: v normálním (NORMAL) rezimu, rezimu LBA nebo LARGE. Výběr správného rezimu závisí v první řadě na operačním systému, který se bude na disku provozovat. Kdo dává přednost systému MS-DOS by rozhodně neměl zapomenout na omezení programu FDISK pro nastavení diskových úseků (partitions). Tento program není schopen rozpoznat zařízení o větsím počtu válců nez 1024.

V normálním rezimu musíme nastavit správně vsechny hodnoty, které pouzívají starsí disky IDE a řadiče IDE. Uvedenou volbu můzeme vybrat vzdy, kdy se má pouzívat disk, který nepřekračuje výse uvedená omezení. Pokud se pouzije disk o větsí kapacitě nez 504 MB, musí se (aby jej MS-DOS mohl ovládat) nastavit jeden ze zbývajících dvou rezimů. Toto rozhodnutí není nijak tězké: program Autodetect ukazuje automaticky počet válců. Překročili počet válců hodnotu 1024, je třeba zvolit rezim LBA.

Přihlásení druhého disku

Programy Setup moderních počítačů PCI rozlisují takzvané primární a sekundární disky. K řadiči EIDE lze připojit dva kabelové svazky. Kazdý s kabelových svazků je schopen ovládat dvě mechaniky. V bodu nabídky Autodetection musí být disk, z něhoz se načítá operační systém, označen pro BIOS jako "master". Při konfigurování druhé disketové jednotky zálezí pouze na tom, který kabel pouzijeme. Pokud je druhá externí pamě připojena ke stejnému kabelu jako její předchůdce, je třeba disku, z něhoz se načítá systém, sdělit, ze v systému pracuje i jeho partner, označovaný jako "slave". Jak se mají nastavit propojky je uz určeno v manuálu disku.

Vyrovnávací pamě

Ve vsech nových verzích programu Setup systému BIOS lze aktivovat nebo odpojit vyrovnávací pamě, instalovanou na počítači. Tato vyrovnávací pamě má kratsí přístupovou dobu a mikroprocesor nemusí čekat několik taktů nez mu pamě poskytne pozadovaná data. V těchto pamětech bývají ulozena často pouzívaná data nebo malé úseky programu, k nimz musí mikroprocesor často přistupovat. . Zde platí pravidlo nastavit uvedené hodnoty na "eneble".

Lze modifikovat nastavení L1 Cache Update Mode a L2 Cache Update Mode. Druhý z parametrů aktivuje takzvanou Second Level Cache, zatím co L1 zapíná vnitřní vyrovnávací pamě procesoru. Zde je třeba rozlisovat mezi dvěma principiálně odlisnými strategiemi vyrovnávací paměti: takzvanou vyrovnávací pamětí jen pro čtení a pamětí zpomaleným zápisem. Jak uz z označení první paměti plyne, ukládají se do ní jen data určená ke čtení. Druhá metoda krátkodobě ukládá informace, které se mají později zapsat na disk.

Award-BIOS poskytuje na výběr dvě moznosti nastavení, označované zkratkami WT ("Write Thurgh") a WB("Write Back"). Pokud se nastaví WT data se budou zapisovat přímo a nejsou ukládaná v vyrovnávací paměti. WB naproti tomu provádí efektivnějsí metodu, při níz se data ukládají do vyrovnávací paměti a na disk se ukládají, az systém je méně vytízen.

Ve stejném okně nabídek lze provést dalsí efektivní vyladění systému. Hodnoty uvedené pod polozkou Soustem Bios Cacheable rozhodně nastavíme na "enebled". Pak se totiz velmi pomalý systém BIOS překopíruje do mnohem rychlejsí pracovní paměti. Pokud se vsak po tom to pokusu o vyladění systému začne systém chovat nestabilně a odpírá poslusnost u aplikací vyuzívající intenzívně grafiku, doporučuje se nastavit v Setupu v podnabídce System Bios Cacheable na hodnotu WT.

Aktivace stínové ROM

Kazdý počítač disponuje nejméně dvěma paměti ROM. Za prvé pamětí se systémem BIOS, která obsahuje kódy pro start systému a základní vstupní, výstupní funkce. Za druhé pamětí se systémem Video-BIOS. Tato pamě obsahuje pomocné programy systému grafické karty. V novějsích počítačích PCI bývá často jestě třetí ROM se systémem BIOS řadiče SCSI.

Jelikoz přístup k paměti ROM bývá deseti násobně pomalejsí nez k pracovní paměti RAM, snazíme se proto přenést BIOS do pracovní paměti. Tuto moznost přenosu předpokládají vsechny Setupy. Kdo chce počítač pořádně rozjet, měl by zkopírovat obsah paměti ROM do podstatně rychlejsí pracovní paměti. Příslusné body nabídky mají ve vsech variantách setupu podobná označení jako Video Bios Shadow a System Bios Shadow, ty pak nastavíme ne "enebled". Pokud chceme doladit ROM řadiče SCSI, musíme si nejprve zjistit adresu řadiče. A to buď v příručce nebo při startu systému se vypisuje na obrazovku. Obvykle to bývá adresní oblast paměti C8000 az CBFFF. V některých Setupech bývá oblast označena pouze C800 az CBFF. Příslusné hodnoty nastavíme na "enebled". Výkon lze jestě zvýsit uvolníme-li tuto paměovou oblast v polozce "Cacheable" pro vyrovnávací pamě. Ale některé karty (jako např. síová karta) toto nastavení nedovolují, proto je třeba zabránit pouzití vyrovnávací pamětí pro tuto oblast nastavením na disabled nebo aktivovat funkci Non Cacheable Block.

Rezim burst modus, delays a Waitstatest

U nastavení v nabídce Advanced Setup, označených jako rezim burst modus, delays a Waitstatest, jde o to jak dlouhou pauzu CPU má systém vlozit mezi určité akce (například mezi čtení a zápis). Zkratky 1t, 2t znamenají přestávku v délce 1 nebo 2 taktů. Tato hodnota se můze snízit, ale zvýsení rychlosti je malé a tím pádem se ani neprojeví. A navíc se sytém pravděpodobně stane nestabilním. novějsí Setupy navíc umozňují automatickou konfiguraci, která zjisuje optimální nastavení.

Plug-and-play

Karty tohoto typu se jednoduse zasunou do systému a počítač je automaticky rozpozná. konfiguraci zásuvných míst PCI lze nastavit v nabídce PCI-Setup. Zde se musí dávat pozor na rozdělení přerusení. U karet ISA se příslusné přerusení nastavuje pomocí propojek na kartě, na proti tomu karta PCI neví které přerusení obsazuje. Kazdá karta pak dostane číslo příslusného přerusení az při startu Biosu. Karta PCI proto často pouzívá signálové vedení (jenz obsadí jeden kontakt sběrnice) s označením INTA. Příslusná nastaví se najdou i v programu Setup. Pokud chceme najít optimální variantu pouzije se nastavení AUTO, Setup najde příslusnou hodnotu sám. Volná přerusení (neobsazena kartami ISA) se zanesou pomocí voleb jako 1st Available IRQ nebo podobně. V některých případech se uvádí obsazená čísla přerusení kartami ISA.

Power management

Novějsí počítače v případě uzivatelovy nečinnosti odpojí disk, snízí taktovací frekvenci procesoru a ukolébají obrazovku do hlubokého spánku. Velikost této nečinnosti lze přesně nastavit. Např. u monitoru se při prvním stupni nečinnosti zmizí obraz, pří druhém stupni se obrazovka odpojí od zdroje. Samozřejmě pak probuzení z druhého stupně trvá déle. K nastavení jednotlivých stupňů se pozívá nabídka Power management, s rezimy úspory např. doze, standby mode nebo suspend mode. V setupu lze i definovat události PM Events. Ty pak udávají za jakých okolností se má příslusné zařízení probudit. Uzivatel pak stanoví která vedení, zařízení a přerusení je třeba sledovat. Např. při příjmu faxů plných 24 hodin se musí nastavit počítač tak, aby se rozběhl při událostech na sériovém portu, to znamená nastavit sledování přerusení od příslusného portu.

Řízení PM pomocí APM

APM (Advanced Power Management) je programové rozhraní k systému Windows a Windows 95, jenz usnadňuje zlepsuje konfiguraci mechanismů řízení spotřeby. Kde se uvazuje, ze samy Windousy nejlépe vědí kdy počítač nemá co dělat. APM je přitom velice výkonný, jelikoz snizuje taktovací frekvenci i mezi zadáním jednotlivých písmen s klávesnice, coz pro rychlé Pentium je velká doba. Uvedené instrukce jsou pod zkratkami jako DOZE Speed (div by) nebo stdby. V případě ze instalační programy kolidují s funkcemi úspory, je vhodné tyto mechanizmy vyřadit s provozu, jinak tyto instalace bývají dost často nestabilní.

BIOS bez tajemství

Ani v případě kdy počítač neobsahuje Flash-EPROM, není vse ztraceno. Pokud PC pracuje se systémem AMI-BIOS, ale program pro jeho nastavení má omezený výběr mozností, pak se pomocí uzitečného programu (např. Amisetup Roberta Muschela) dostaneme ke skrytým pokladům. Pomocí tohoto programu se můze měnit parametry systému BIOS i kdyz to Setup neumozňuje. Ale tady musíme dávat pozor aby se nezměnily ty parametry, jenz by vedly k havárii počítače.

Nové kostě dobře mete

U větsina moderních základních desek má BIOS ulozený v programovatelné paměti (Flash-EPROM), jiz lze libovolně mazat a měnit. Toto je pouzito u základních desek výrobců Asus, Elitegroup nebo Intel. Potom za cenu poměrně nízkých nákladů lze systém BIOS nahradit novou verzí systému. Od nové verze systému sice nemůzeme očekávat výrazné zlepsení výkonu. Ale pokud systém odmítá přijmout novějsí druh přídavných karet, pak lze toto napravit výměnou systému za novějsí verzi.

K zápisu systému Bios do paměti je potřeba speciální program zvaný FLASH.EXE. Naleznete jej na disketě kterou výrobce přikládá. Tyto aktualizace jsou buď přístupny na Internetu nebo pro desky Asus jsou ve schránce společnosti Asus (SRN:0049-2102-48690). Majitele desek společnosti Intel a mající přístup k síti Compuserve, mohou si načíst aktuální verzi z vývojového fóra společnosti Intel (GO INTEL).

Aktualizováno: 18.08.2000

This website is copyright-protected (c) 1995-2000 by JPS




Document Info


Accesari: 4519
Apreciat: hand-up

Comenteaza documentul:

Nu esti inregistrat
Trebuie sa fii utilizator inregistrat pentru a putea comenta


Creaza cont nou

A fost util?

Daca documentul a fost util si crezi ca merita
sa adaugi un link catre el la tine in site


in pagina web a site-ului tau.




eCoduri.com - coduri postale, contabile, CAEN sau bancare

Politica de confidentialitate | Termenii si conditii de utilizare




Copyright Š Contact (SCRIGROUP Int. 2024 )