Documente online.
Username / Parola inexistente
  Zona de administrare documente. Fisierele tale  
Am uitat parola x Creaza cont nou
  Home Exploreaza
Upload




























ZAZAKARPATSKÁ UKRAJINA 23.srpna az 1.září 2006

Ceha slovaca




ALTE DOCUMENTE

Mesto Dolný Kubín
ZAZAKARPATSKÁ UKRAJINA 23.srpna az 1.září 2006




  ZAZAKARPATSKÁ UKRAJINA 23.srpna az 1.září 2006

Slození:
Jareček, Jakub (Humus), Fanus, Tomás (synovec), Mirďa, Petr (Alík) a já zvaný Johny Barvínek horský vůdce Grizzly Prasličák Cassanova


23.srpna 2006: CESTA

trasa: Zilina - Michlovce - U 15215i88p zhorod - Mukačevo - Volovec

První zázitek se jmenoval Slovenské zeleznice. Vsechno s kolejemi příbuzné vypuklo něco před 4:35 na nádrazí v Zilině. Při dotazu, jestli je mozno zaplatit u pokladny kartou ochotná paní za přepázkou řekla stroze "ne" po naleznutí bankomatu a následné otázce, zda-li si teda můzeme lístky koupit se odpověď k nasemu údivu opět opakovala - Ne nemůzete, nejdou pokladny, lístek si můzete koupit az ve vlaku! A taky ze jo. Nás budoucí velký kamarád výpravčí nás dobrou hodinu přehlízel a to i na cestách kolem naseho kupé. Kdyz uz se chystal vytáhnout kompjuter na jízdenky, zeptali jsme se ho odvázně, jestli by to neslo udělat nějak bez lístku? No a kupodivu slo stačila jenom jedna tisícikoruna do kapsy a následně lístek za 600 Sk, coz vedlo k úspoře cca 1000 Sk. Ta se náramně hodila na čekací pauzu v Michalovcích :)
Po překonání úmorných kontrol na hranicích nás přivítal nápisy v azbuce Uzhorod. Tam nám doslova padala ústa, kdyz jsme viděli kontrast mezi nejluxusnějsím vlakovým nádrazím, které jsme kdy viděli a mezi nejhorsím stavem kruhového objezdu před jiz zmíněným nádrazím.
Nádrazí bylo sice pěkné, ale informovat se kdy jede vlak bylo vskutku úkolem nelehkým. Paní u pokladny nás odkázala do vstupní haly, z tama nás odkázali k pokladně a tak aspoň třikrát dokola. Nakonec jsem sehnali informace u paní v bufetě. Při koupi jízdenek zjisťujeme, ze doslo k posunu času a tak si stelujeme hodinky a veskerou časomíru.
Po bloudění na nástupistě nastupujeme do vlaku, ve kterém má kazdý vagón svou průvodčí. Az během cesty zjisťujeme, ze vlak jede az do Volovce, coz se nám náramně hodí a za mensí úplatek (10 hřiven/člověk) jedem az pod poloninu Borzava. Ve vlaku jestě potkáváme bandu co s námi jela uz i busem přes hranice a tak se seznamujeme i s flasou slivovice v ruce.
Po příjezdu se někteří s nás vehementně seznamují s místními domorodci a pak se vydáváme do lokálu na zdejsí speciality. Kde nejmenovaná část výpravy posilněná cestou zaujímá polohu čtenář a studuje ruská slovíčka.
Při hledání nocování se tým rozděluje na dvě části, kdy první tým zaujímá polohu na terase doprovázení hlukem od "diskatěky" a druhá část neopovrhne loukou nad Volovcem.




24.srpna 2006: POLONINA BORZAVA

trasa: Volovec - Velký Vrch (1581 m n. m.) - Polonina Borzava

Ráno nás v horním táboře probouzí paní sečící trávu. Dává se s námi do řeči, prý jestli jsme Maďaři Rumuni Slováci? Kdyz se dozví, ze jsme Česi, tak hned spustí známou ukrajinskou písničku, ze tam byla, zná Prahu a dokonce tam má dceru.
Slunce uz je vysoko a úspěsně se shledáváme s druhým táborem, nakupujeme zásoby na dvoudenní pochod napříč poloninou Borzava. Pro orientaci chleba 9 Kč, vodka 45 az 70 Kč :) Před obchodem potkáváme ukecanou právničku Ivu z Prahy, která se jestě v povídání ukáze a napovím, ze se skamarádí s Jarečkem.
Zdoláváme koleje na nádrazí a míjíme poslední obydlí na cestě k vrcholu. Zde nás zaujal zástup krav, které sly za sebou a aniz by jim někdo řekl a samy odbočovaly do svých domovů. Následně jsme zjistili, ze se lidi z vesničky střídají v pasení, ráno lepnou Babusu po řiti, ta znalecky dojde na křizovatku, kde uz na ni čekají ostatní kolegyně a pasák(čka) je odvede na pastvu. No a az je čas, tak je pasák(čka) dovede ke křizovatce a pak uz stačí jenom vybočit na příslusné odbočce do svého domova.
"Krásnou" cestu střídá "cesta" rozjezděná lesní technikou a nakonec je vystřídaná chodníčkem, který směřuje prudce vzhůru. Tam během výstupu funíme a zdoláváme vyvrácené stromy. K nasemu překvapení vidíme v blátě stopy od cyklistů. Vyházíme z lesa a vidíme i zdroje kolostop a čumíme z pusou do kořán. Čtyři cyklisti i s brasny.
Na samotném hřebenu se setkáváme s se známými z vlaku.
Jsem uneseni krásou poloniny a nekončícími plantází borůvek a brusinek. Na Velkém Vrchu se dáváme do řeči s meteorologem a v zimě mimo to i členem horské sluzby. Mluví obstojně česky a neustále chválí českou Skodovku. Překonáváme jeden, druhý, třetí a nevím kolikátý kopec a pomalu hledáme místo kde to zabačujem. Vybíráme závětrnou stranu hřebenu. Jareček nenechává nic náhodě a chce do stanu. Na dobrou noc si dáváme pohádku o stamprle vodky a jdeme na kutě.





25.srpna 2006: JEZERO SINĚVIR

trasa: Polonina Borzava - Tjuska - Mizgirja - Jezero Siněvir


Přes noc se vyjasnilo a probouzíme se celí od rosy, ale jen co se podíváme jak vychází slunce a pod námi je rozlité mléko nálada je hned super. A to jestě ani nevíme, co nás vsecko dneska čeká - na zázitky úplně naslapaný den!
Kolem 11 hodiny se rozhodujeme sejít z poloniny ať se pokusíme dopravit se k jezeru Siněvir. Namísto do dědiny Lozjanskij se nám daří sejít do Tjůsky. Tam jsme udivení počtem satelitů a i tím, kde se vsude dá přidělat, čím horsí barák, tím víc satelitů. Procházíme kolem náklaďáku Kamaz a nezahálíme a snazíme domluvit odvoz do Siněviru. Tetka nás odkáze k magazinu, ze tam poblíz je někdo s mikrobusem.
V obchodě nějak chybí prodavačka a nikdo kolem neví o zádném odvozu. Obcházíme baráky a vyzvídáme, jak se dostat aspoň na hlavní cestu směřující k okresnímu městu Mizgirja. Zklamaní jdeme k obchodu a k nasemu překvapení přijízdí zmíněný mikrobus. Nemeskáme a domlouváme odvoz.
Jízda mikrobusem nám ukazuje názorně jak se jezdí na Ukrajině! Jestli se jezdí vpravo nebo vlevo není důlezité, hlavní je se vyhnout dírám, popř. vybrat tu nejmensí a nezapomenout v ní kolo. Kdyz je dír míň tak se to vytáhne az na 90 km/h. Díry nejsou hlavní problém, důlezitý um řidiče je, aby se úspěsně vyhýbal vsudypřítomným krávám (zvířata) a někdy i celému stádu. Dalsí velmi důlezitou auta je mít výrazný klakson - řidiči nezpomalujou, ale vydatně a vytrvale troubí. Přestoze je jízda podobná tomu, jak kdyz hrbatý padá ze schodů a brzdí rohlíkem, Alíkovi se úspěsně daří usnout :) Během jízdy zjisťujeme od řidiče, ze je starostou Tjůsky a jakmile skončí na úřadě, stává se miniautobusákem. Nakonec nás veze jestě 15 km k jezeru a jako třesničku na dortu nám a sobě taky kupuje pivo. Kopne ho do sebe, rozloučí se a jede domů.
My nemeskáme, procházíme turbázou (branou), kde se platí za vstup jednu Hřivnu. U jezera vidíme cedule s zákazem stanování, rozdělávání ohně a sekání dřeva. O koupání ani Ň. Hnedka nás zaujala zátočina v trochu odlehlejsí části jezera a hned potom ostrůvek uprostřed, na kterém byla i ukrajinská vlajka a jezdilo se tam na voru. Před vstupem do vody nám přislo skoda si močit trenky a slipy, tak to řesíme Adamem. Voda byla studenějsí, ale třech dnech příjemná. Jak jsme byli vsichni ve vodě, tak jsme se vydali navstívit ostrov uprostřed jezera. Na ostrově jsme si připadali opravdu jak banda Adamů, kdyz tráva zaujala funkci trenek. Jareček se vydal plavat zpátky ke břehu nás vyfotit, kdyz kde se vzali tu se vzali na břehu u nasich věcí se vynořili dva vojáci a začali na Jarečka cosik řvát. Jak zmerčili sest dalsích plavců na ostrově začali soptit jestě víc. V tom okamziku nás napadlo, ze koupání asi nebyl zrovna nejlepsí nápad a neochotně jsme se vydali na plaveckou cestu zpátky. Jak pořád vyřvávali, Francek se neudrzel a pronesl pro něho typickou hlásku "To jsou ale ČURÁCI." Načez Ukrajinec, znalý z pracovního pobytu v ČR, se rozčertil jestě víc, začal počítat hlavy a vypisovat bločky. Vsecko toto se stalo centem zájmu vsech lidí okolo jezera, kteří se nahrnuli vsude okolo jezera a celí zvědaví čekali co se bude dít. A taky, ze se dělo. Jakmile "bílé velryby" v podobě nasich bílých prdelí uvízly na mělčině a vynořili jsme se, jak nás mamky na svět přivedly spustil se potlesk, pískot a vseobecné nadsení vsech čumilů okolo. Vojáci byli vyjevení a prý jestli jsme Slováci, hned jak se dozvěděl, ze jsme Česi spustil: "Vy jebli Česi! To já udělat u vás deportacija být tu séf, já letím jestě nahatí, vy fakt jeblí. Jít tu kolem nějaká stará babička ji trefí infarkt. To bude pokuta" vysvětlování, ze jsme o zákazu koupání nevěděli, nebo ze to nebylo nikde napsané se míjelo účinkem. Představa vypláznou 100 a víc hřiven se nám vůbec nelíbila. K nasemu překvapení ukrajinský voják pokračoval "Máte stěstí, ze tu není séf! Normálně to je za 50 hřiven, ale stačí, kdyz nám dáte 20 hřiven!!!" Nasi reakcí byl výbuch smíchu a hnedka se tahala flaska a nabízí se vojákům na kost. Ti ze nemůzou pít ve sluzbě a odebírají se za strom :) Jak se lidé okolo začínají rozcházet, tak za námi přisli dva Poláci a ptali se, kolik jsme platili pokutu. My ze 50/osobu. Ochotně vytahují z penězenky 100 hřiven a jdou se koupat.
Po cestě zpátky k turbáze na nás vsichni kývají a zdraví nás. U turbázy navstěvujeme celí vyhládlí Kolibu a dáváme si Bosč a Sasliky (6 az 8 týdnu staré telecí udělané na ohni) a zapíjíme to Ľvivským pivem. Po cestě zpátky si Mira zasurfuje po cestě na svých slunečních brýlích. Na noc se ukládáme pod sirákem (aj Jareček) poblíz jiné Koliby a magazinu kombinovaného z hospodou.




26.srpna 2006: DRUZBA U JEZERA SINĚVIR

trasa: kotvení u Koliby poblíz Jezera Siněvir

V noci se jasné nebe zatáhlo a začíná prset. Staví se jeden stan do něhoz se bere Jareček a Mirďa :) Ostatní se vydávají do pro někoho známého altánku, někteří se jen nechají vést, aniz by věděli kde.
Ráno se probouzíme v altánku poblíz něčeho mezi obchodem a hospodou a vedle Koliby. Paní, které patří altánek, se na nás ráno usmívá a ptá se, jak jsme se vyspali - do růzova, pak nás prosí, jestli bychom mohli v 10h odejít, ze ji tam mají dojet nějací Česi autobusem.
Ráno pořád prsí a tak se vydáváme ohřát k ohni a uvařit čaj. U ohně potkáváme Ukrajince (Michalyče), který se s námi dává do řeči a ptá se odkud jsme atd. Jak zjistil, ze jsme Česi a je nás sedm ogarů, hned zbystřil. Říkal, ze jsou tu takovým větsím minibusem a mají tu tak 10 holčin, ať se jdeme seznámit. Říkáme si co by ne, aspoň bude sranda. Při seznamování se i probírá kdo co dělá, nejvíc je zaujal Jareček co by "jurista" a jak jsme Franckovi vymysleli profesi "brače - chirurg", hned se některým dívčinám očička rozzářila a obdivně sledují Fanusa, který neví co, proč a jak. Nasi noví přátele nás zvou na Pravý ukrajinská borsč, který se bude slavnostně podávat v 16h jen co dojdou z výletu od námi az moc známého jezera. Neváháme stáním na desti a tak se vydáváme zabít čas do sousední Koliby, kde degustujeme veskeré pochutiny ať uz v pevném nebo tekutém stavu. Abychom neudělali česku ostudu, kupujeme nejednu láhvinku vodky a jdeme na druzbový borsč.




Jako stůl poslouzila dlouhá deska kolem které jsme si vsichni posedali. Do papírových kelímku od Coca-Coly se nalila jako aperitiv vodka a připilo se na druzbu. Pak si kazdý vytáhl esus se lzičkou, nebo dostal vypůjčený. Borsč nám fakt moc chutnal a bylo v něm dokonce i kus zvance :) Po jídle začala nekontrolovatelná a neorganizovaná debata s nespočetným mnozstvím digestivů. Konečným efektem, krom vyměnění kontaktů, bylo postupné odumírání a odpadávání celého naseho týmu. Dva v ten večer nejsilnějsí jedinci bloudili po vsech podnicích co byly v okolí 530 metrů (2) a postupně shromazďovali vsechny do nasí noclehárny - altánku.




27.srpna 2006:

trasa: Jezero Siněvir - Koločava - Bustino - Solotvino

Při ranním čaji jsou uz nasi ukrajinstí přátelé sbalení a vydávají se na cestu a tak jim vehementně máváme vsím čím to jde. To jestě ale nevíme, ze máváme i nasim vsem lzičkám, na které jsme ve večerním shonu zapomněli a na zbytek pobytu byla zachráněna pro 7 hladových krků jen jedna od Miry.



Po snídani se vydáváme opět k jezeru s nadějí, ze sezeneme nějaký odvoz do města Siněvir nebo jestě lépe az do cíle naseho dne - Koločavy. Minibusů, marsrůtek a podobných strojů, které by nás mohly dopravit projízdí spousta, ale ochota se blízí k bodu mrazu. Vsichni jsou z nějaké cestovky a odvést nás odmítají, nebo to mají od vedení přímo zakázané. Obracíme se proto na vojáky, kteří vybírají vstup u turbázy. Prý v dědině pod náma je nějaký klasik co marsrůtku má a ze ten by nás snad mohl odvést.



28.srpna 2006:

trasa: Solotvnino - Rachiv - Kasinka - Lazesčina





29.srpna 2006:

trasa: Lazesčina - hora Hoverla (2061 m n. m.) - u hory Petros




30.srpna 2006:

trasa: u hory Petros - Hoverla - Lugy - Rachiv - Solotvino






31.srpna 2006:

trasa: Solotvino - Chrust - Mukačevo - Uzgorod





1.září 2006:

trasa: Uzhorod - Michlovce - Kosice - Čadca - Makov - BEČVY










Document Info


Accesari: 2057
Apreciat:

Comenteaza documentul:

Nu esti inregistrat
Trebuie sa fii utilizator inregistrat pentru a putea comenta


Creaza cont nou

A fost util?

Daca documentul a fost util si crezi ca merita
sa adaugi un link catre el la tine in site

Copiaza codul
in pagina web a site-ului tau.




eCoduri.com - coduri postale, contabile, CAEN sau bancare

Politica de confidentialitate




Copyright © Contact (SCRIGROUP Int. 2022 )