Byla Barbarossa preventivní operace?

Byla Barbarossa preventivní operace?

Během 2. světové války se často němečtí představitelé odvolávali na to, ze operace Barbarossa byl nezbytný preventivní úder. Pokud by nezaútočili oni, Stalin by je předesel. V poslední době se objevilo několik publikací (od Viktora Suvorova, Wernera Masera apod.), které tento názor podpo 838e42i rují.

Polozme si nejprve obecně formulovanou otázku: Byla cílem sovětského komunistického rezimu expanze? Odpověď zní naprosto jednoznačně ano. Pokud se podíváme na jednání Sovětského svazu v letech 1939 - 1941 tak zjistíme, ze jeho politika se přílis nelisila od expanzivní politiky Německa. Stejně se Sovětský svaz choval i v letech 1944 - 1948.

Od známého srpnového paktu, o němz se údajně Stalin vyjádřil, ze Němce pěkně přelstil, se území SSSR rozrostlo o oblasti východního Polska, o pobaltské země, o Besarábii a Bukovinu a část finské Karélie. Docela slusný výčet.

Zvlástě Besarábie a Bukovina, kterou Rusové získali na úkor Rumunska, lezela Němcům dosti v zaludku. Rumunsko bylo totiz hlavním dovozcem ropy a bez jeho zásob by Německo nemohlo vést zádnou delsí válku.

Měl tedy Sovětský svaz skutečně v úmyslu napadnout svého spojence? Svědčilo by proto několik faktů.

Po obsazení Polska byla demontována obranná Stalinova linie, která byla na předpaktových hranicích SSSR. Sovětská armáda byla dislokována u hranic s Německem, zvlástě silné jednotky byly ve lvovském a bialystockém výbězku a tvořily potenciální ramena útočných klestí. Erich von Manstein se ve svých pamětech zmiňuje, ze tato obrovská koncentrace vojsk mohla být pouzita k útočným cílům. Přitom právě tato dislokace sil u hranic velmi usnadnila Němcům invazi, protoze větsina sovětských tanků a letadel byla zničena při překvapivém útoku v prvních hodinách operace.

Rudá armáda byla zdaleka největsí na světě. Pokud se o německé armádě mluví jako o útočné, tak jak potom nazvat armádu sovětskou s několikanásobně více tanky i letadly. Takovým počtem letadel ani tanků nedisponoval zádný stát na světě.

Viktor Suvorov ve svých knihách Vsechno bylo jinak a Den "M" dochází k závěru, ze Stalin skutečně připravoval útok na Německo. V knize Den "M" dokonce předkládá závěr, ze německý útok předesel plánovaný sovětský pouze o několik dní.

Werner Maser ve své knize Porusení slova uvádí sovětský plán preventivního úderu proti Německu, tzv. Zukovův plán z května 1941, který v devadesátých letech vzbudil docela rozruch. Někteří ho pokládají za jasný důkaz sovětských útočných záměrů. Větsí část historiků, zejména rustí (např. Lev Bezymenskij) ale tvrdí, ze se jednalo pouze o jednu z variant vývoje, kterou Stalin neschválil. Zveřejněný plán je psán pouze rukou, není na něm jediný podpis a chybí na něm i Stalinova parafa, kterou psal na přečtené dokumenty. Podle Bezymenského doslo v sovětském vedení na jaře 1941 ke sporu - Zukov prosazoval preventivní úder a vypracoval i podrobný plán, ale Stalin byl proti.

Ať uz to bylo jakkoliv, domnívám se, ze ke střetu mezi těmito dvěma totalitními kolosy by stejně doslo, ať uz útokem z jedné nebo druhé strany. Stalin a Hitler se navzájem drzeli v sachu a tato situace nevyhovovala ani jednomu z nich. Hitler byl navíc závislý na dodávkách surovin ze Sovětského svazu a nejvýznamnějsí německé ropné zdroje v Rumunsku byly hodinu letu od sovětských hranic. I to byl zřejmě jeden z důvodů, proč upustil od invaze na britské ostrovy, protoze si nemohl být jist, ze Stalin toho zatím na východě nevyuzije. Kdyz Hitler v červenci 1941 viděl kolik vojenské techniky měl Stalin připraveno v západních částech SSSR, tak prohlásil, ze nyní uz nemá zádné pochyby o správnosti svého rozhodnutí, protoze přístí rok by síla SSSR byla uz tak ohromná, ze by Německo nemělo zádnou sanci.

Němci sice jestě v listopadu 1940 podnikli pokus během návstěvy Molotova v Berlíně odvrátit pozornost SSSR a směr jeho expanze na jih, k Indickému oceánu. Rusové ale nebyli hloupí a odmítli k Paktu tří přistoupit (bylo by to kuriózní - komunistický stát by přistoupil k signatářům Paktu proti kominterně), zejména pro své tradiční ruské zájmy na Balkáně.

Od této chvíle byla srázka neodvratná.